Vzhledem k tomu, že mám teď dvoutýdenní cestovatelskou přestávku (nabírám síly na nadcházející výlet, který bude stát za to!!), nabízím alespoň několik poznámek a postřehů z života v Austrálii:
- Opravdu tady jezdí vlevo a odmítají pochopit, že to je špatná strana!
No dobře, teď už vážně :)
- Všechno je tady STRAŠNĚ drahé. Stejně jako doma si vedu přehled o mých útratách a ty ukazují, že náklady na živobytí (hlavně jídlo, léky, drogerie...) jsou tady cca 2-3x vyšší než u nás. Jíst v restauracích je nad moje možnosti, hlavní jídlo stojí minimálně kolem 15-20 AUD (300-400 Kč). Nejlevnější jsou tady bagety v Subwayi, jedna poloviční vyjde asi "jenom" na 6-7 AUD (120-140 Kč). No nekup to! Podobně levné je tady ale i sushi, čehož už jsem několikrát s radostí využila. Nájem je samostatnou kapitolou, za týden platím 155 AUD (3000 Kč). Pokud chcete vědět, kolik to je za měsíc, vynásobte si to x 4,5. Já to raději nedělám, nechci riskovat infarkt. Na místní poměry je to ovšem průměr.
- Na přechodu pro chodce není problém čekat na zelenou i 5 minut. Můžete zmáčknout tlačítko pro chodce a odskočit si do sousedního obchodu na nákup.
- Každý autobus má předem určené zastávky, na kterých zastavuje, takže pokud potřebujete chytnout nějaký konkrétní autobus a hloupě jste si předem na internetu nezjistili, z jaké zastávky pojede, musíte obejít všechny zastávky v okolí a hledat. Zábavné je to zejména v centru, kde je těch zastávek několik desítek. Hodně štěstí! Navíc jsou všechny autobusy na znamení, jinak vám nikdo nezastaví. Přibíháte-li k zastávce neschopni k běhu ve sprinterském tempu přidat ještě zuřivé mávání, autobus vůbec nezastaví a vy budete čekat na další v průměru dalších 20 minut. Alespoň jste se proběhli.
- Přes týden tady neexistuje noční městská hromadná doprava, poslední autobusy jedou mezi jedenáctou a půlnocí, poslední trajekt kolem půlnoci a stejně tak vlaky. Potřebujete-li se dostat domů (nebo kamkoliv jinam) mezi půlnocí a šestou ráno, opět, hodně štěstí! Výjimkou je páteční a sobotní noc, kdy můžete využít pár nočních autobusů. Údajně ale většinou nepřijedou (ještě jsem to nezkoušela), takže vás potom čeká cesta domů předraženým taxíkem.
- Všude je strašná spousta asiatů všeho druhu (i když mě stále připadají všichni stejní). Není výjimkou, že jste jako běloch v menšině. Asiati ve většině případů mluví nesrozumitelnou angličtinou, pletou se lidem pod nohy, neustále popotahují a chrchlají. Už vím, proč mě Asie nikdy nelákala.
- Mezi stromy a keři tady mají pavučiny docela dost velcí pavouci. Snažím se je nevidět. Takzvané "selektivní nevnímání". Jinak bych už tady nebyla. Naštěstí (buším na dřevo) se u nás doma žádný podobný ještě neukázal a zatím jsem zabíjela jen sekáče a podobné. Jejich přítomnost se od mého příjezdu citelně snížila, mám dojem, že už jsem vyhubila několik generací. Ať žije univerzální sprej na lezoucí a létající hmyz!
- Bydlím v rodinném domku, tak k nám občas zabloudí malý gekončík (http://cs.wikipedia.org/wiki/Gekon), obvykle maximálně 10cm velký. Zrovna včera tady pobíhal jeden malinký třícentimetrový. Problém je v tom, že děsně rychle běhají a je docela umění je dostat ven, ty chudáčky ztracené.
- Alkohol a cigarety jsou samostatnou kapitolou. Na oboje je vyhlášená prohibice, která si nezadá s tou americkou ze začátku 20. století. Alkohol se smí prodávat jen v autorizovaných specializovaných obchodech, restauracích a hospodách. Nikdy ho nenajdete v supermarketu, ani pivo či víno. Pokud chcete pít alkohol v podniku, který nemá alkoholovou licenci, můžete si přinést vlastní láhve a číšník vám z nich za poplatek bude nalévat. No neberte to! S cigaretami je situace ještě horší, ačkoliv pro mě lepší. Kuřáků je tady opravdu minimum. Cigarety můžete koupit opět jenom v autorizovaných obchodech ale navíc ještě musí být schované a nesmí na ně být žádná upoutávka. Také je PROTIZÁKONNÉ informovat zákazníka o tom, jaké značky cigaret obchod nabízí - zákazník se musí sám zeptat na konkrétní značku. Samozřejmostí je také kontrola věku podle občanky.
- Doklad totožnosti potřebujete také ke vstupu do většiny barů a nočních podniků. Někde stačí česká občanka, jinde vás bez pasu dovnitř nepustí. Pokud by se někomu nechtělo s sebou nosit pas, může si pořídit 18+ průkazku za "pouhých" 26 AUD, to je asi 500 Kč.
- Všude běží klimatizace na plný pecky. Zatím jsem to odnesla "jen" jednou chřipkou a doufám, že už se mi další vyhnou. Místní obyvatelé jsou vůči klimatizaci imunní.
- Móda je tady neznámé slovo. Módní peklo (kdo nezná, může se podívat na modnipeklo.cz) by tady mělo žně. Výjimkou nejsou botasky k letním šatům a sukni či sportovní batoh k elegantnímu oblečení. A navíc to tady nikomu nepřipadá zvláštní, nikdo to neřeší. Možná to tak je lepší, ať si každý nosí, co mu je pohodlné. I na sobě jsem postřehla, že začínám při kombinaci oblečení a doplňků lenivět. Návrat to diktujícího světa módy bude bolestivý :)
- Veliká část Australanů už někdy byla v Praze nebo alespoň ví, kde Praha a Česká republika je. Kupodivu také vědí, že máme elektřinu a mikrovlnné trouby. Otázka tedy zní: Jak je možné, že toho Australané vědí o České republice víc než Francouzi, Španělé a jim podobní? O Američanech pomlčím.
Toť pro tentokrát vše. Jaru zdar!
středa 28. března 2012
pondělí 19. března 2012
North Stradbroke Island
Na cestu jsme vyrazili z univerzity v pátek už po sedmé ráno. Autobus nás dovezl na pobřeží, odkud nás trajekt dovezl na ostrov.
Na místo určení, konkrétně do Moreton Bay Research Station and Study Centre (Výzkumné a vzdělávací centrum Moreton Bay) jsme dorazili asi za 3 hodiny.
Ještě před obědem jsme se vydali na procházku po skalnatém a písečném pobřeží, protože byl zrovna odliv, a po cestě jsme zkoumali místní faunu - kraby, mušle a kdovíco všechno.
Na písečné části pobřeží jsme našli mrtvého kraba, tak jsme se s ním všichni pěkně postupně vyfotili:
Po obědě jsme zamířili na krásnou pláž, kde jsme chytali ryby do sítí a pak je zkoumali. Prostě ryby, nic co by mě extra zajímalo. Pláž mě zajímala víc :)
Během dne jsme si taky museli vybrat téma výzkumného projektu. Byli jsme rozdělení do předem určených skupinek po 4 a celou sobotu jsme poté strávili zkoumáním, vyhledáváním informací a vytvářením prezentace. Naše téma bylo "hustota pokrytí mořskou řasou na pobřeží za odlivu", nebo tak něco.
"Naštěstí" celý den lilo jako z konve, takže nám ani nevadilo strávit den v knihovně. Největší problém sobotního dne byl konflikt s jednou členkou naší skupiny - totálně stereotypně tupou Američankou. Kdo nezažil, nepochopí.
V neděli ráno všechny skupiny odprezentovaly svoje prezentace (které jsem statečně odzívala) a vyrazili jsme na prohlídku ostrova. Bohužel foukal silný vítr a chvílemi pršelo, takže jsme se spíš snažili neodletět, než abychom měli čas zkoumat krásy ostrova. I tak jsme ale několik hezkých míst viděli.
A dokonce jsme se na závěr vykoupali v lehce rozbouřeném oceánu. Voda byla skoro teplejší než vzduch :)
neděle 11. března 2012
Víkend v Byron Bay
Tento víkend jsem spolu s dalšími cca 120 zahraničními studenty vyrazila na výlet do turistického letoviska Byron Bay. Výlet organizovala organizace pro zahraniční studenty QUEST a podle počtu účastníků vidíte, že to byla mega akce. Celkem jsme jeli ve 3 autobusech.
Byron Bay je městečko cca 165 km jižně od Brisbane. Fakticky náleží už ke státu New South Wales:
Nachází se u nejvýchodnějšího cípu Austrálie Cape Byron:
Do Byron Bay jsme přijeli v pátek odpoledne a rovnou jsme zamířili k moři, kde jsme se pěkně nasolili v Pacifiku. Voda měla asi 24°C a byly poměrně velké vlny.
V sobotu ráno, a tím myslím opravdu ráno - v 5:30 - jsme vyrazili na již zmíněný mys Cape Byron, abychom pozorovali východ slunce. Vstávání bylo po částečně prohýřené noci poněkud komplikované, cesta na mys dlouhá, předlouhá, a na mysu to vypadalo jako na Václaváku:
Přesto se mi podařilo vyfotit několik moc pěkných fotek těsně před východem slunce:
Během východu slunce:
A po východu slunce cestou zpátky:
Zbytek soboty byl ve znamení koupání v moři, jelikož počasí nám opravdu přálo. Po obědě jsem si také zaplatila výlet na kayaku za delfíny, kteří se ale bohužel neukázali. Náladu jsem si zlepšila večerní pizzou, trochou tance a konečně půlnoční procházkou a posezením na pláži při svitu měsíce.
V neděli se nám trochu zatáhlo, ale i tak jsme strávili pár hodinek na pláži a odpoledne jsme vyrazili zpět do Brisbane.
Je mi jasné, že jsem opět zklamala ony zájemce toužící po mých fotkách. Měly by se ke mě nějaké moje dostat, tak se snad dočkáte. Zatím vám musí stačit krásný Byron Bay.
Byron Bay je městečko cca 165 km jižně od Brisbane. Fakticky náleží už ke státu New South Wales:
Nachází se u nejvýchodnějšího cípu Austrálie Cape Byron:
Do Byron Bay jsme přijeli v pátek odpoledne a rovnou jsme zamířili k moři, kde jsme se pěkně nasolili v Pacifiku. Voda měla asi 24°C a byly poměrně velké vlny.
V sobotu ráno, a tím myslím opravdu ráno - v 5:30 - jsme vyrazili na již zmíněný mys Cape Byron, abychom pozorovali východ slunce. Vstávání bylo po částečně prohýřené noci poněkud komplikované, cesta na mys dlouhá, předlouhá, a na mysu to vypadalo jako na Václaváku:
Přesto se mi podařilo vyfotit několik moc pěkných fotek těsně před východem slunce:
A po východu slunce cestou zpátky:
Zbytek soboty byl ve znamení koupání v moři, jelikož počasí nám opravdu přálo. Po obědě jsem si také zaplatila výlet na kayaku za delfíny, kteří se ale bohužel neukázali. Náladu jsem si zlepšila večerní pizzou, trochou tance a konečně půlnoční procházkou a posezením na pláži při svitu měsíce.
V neděli se nám trochu zatáhlo, ale i tak jsme strávili pár hodinek na pláži a odpoledne jsme vyrazili zpět do Brisbane.
Je mi jasné, že jsem opět zklamala ony zájemce toužící po mých fotkách. Měly by se ke mě nějaké moje dostat, tak se snad dočkáte. Zatím vám musí stačit krásný Byron Bay.
pondělí 5. března 2012
Proč se Tichý oceán jmenuje Tichý?
Uplynulý víkend byl ve znamení cestování za oceánem.
V sobotu jsme vyrazili vlakem na slavný Gold Coast, konkrétně na pláž Coolangatta. Předpověď počasí byla doslova "jedna nebo dvě přeháňky". Zvláštní, jak si pod tím každý představuje něco jiného. My si představovali jednu nebo dvě přeháňky. Pro australský meteorologický úřad to ovšem byl eufemismus pro pořádné a několikanásobné slejváky. I přes nepřízeň počasí jsme však mohli ocenit krásy Coolangatty:
Coolangatta se nachází na samém jižním okraji Gold Coast, na hranici mezi státem Queensland a státem New South Wales. Tu hranici jsme chtěli na vlastní oči vidět, a tak jsme se škrábali do kopce:
Chvilku jsme byli v Queenslandu:
A chvíli v New South Wales (Nový jižní Wales):
Z hranice jsme také měli pěkný výhled na známou oblast Byron Bay, kam se chystáme příští víkend:
Místní kulinářskou specialitu Gold Coastu jsme si ovšem nedali:
V neděli jsem se i přes nevábně vypadající zataženou oblohu vydala vlakem na okraj Brisbane do části Shorncliff, která je přímo u oceánu.
Na místní cestě podél oceánu jsem došla k závěru, že nepotřebuji profláknuté turistické pláže a že mi ke štěstí stačí malý kousek oceánu hned za městem, jako stvořený pro procházky:
Naprostá spokojenost.
V sobotu jsme vyrazili vlakem na slavný Gold Coast, konkrétně na pláž Coolangatta. Předpověď počasí byla doslova "jedna nebo dvě přeháňky". Zvláštní, jak si pod tím každý představuje něco jiného. My si představovali jednu nebo dvě přeháňky. Pro australský meteorologický úřad to ovšem byl eufemismus pro pořádné a několikanásobné slejváky. I přes nepřízeň počasí jsme však mohli ocenit krásy Coolangatty:
Coolangatta se nachází na samém jižním okraji Gold Coast, na hranici mezi státem Queensland a státem New South Wales. Tu hranici jsme chtěli na vlastní oči vidět, a tak jsme se škrábali do kopce:
Chvilku jsme byli v Queenslandu:
A chvíli v New South Wales (Nový jižní Wales):
Z hranice jsme také měli pěkný výhled na známou oblast Byron Bay, kam se chystáme příští víkend:
Místní kulinářskou specialitu Gold Coastu jsme si ovšem nedali:
V neděli jsem se i přes nevábně vypadající zataženou oblohu vydala vlakem na okraj Brisbane do části Shorncliff, která je přímo u oceánu.
Na místní cestě podél oceánu jsem došla k závěru, že nepotřebuji profláknuté turistické pláže a že mi ke štěstí stačí malý kousek oceánu hned za městem, jako stvořený pro procházky:
Naprostá spokojenost.
neděle 4. března 2012
The University of Queensland
Opakování je matka moudrosti a ačkoliv jsem o University of Queensland psala už v jednom v úvodních příspěvků, některé informace zopakuji a některé přidám.
The University of Queensland se ve světových žebříčcích pravidelně umísťuje mezi 1% nejlepších univerzit světa.
Má celkem přes 45 tisíc studentů, z toho více jak 11 tisíc jsou zahraniční studenti. Podle mého skromného odhadu je většina z nich z Číny a dalších asijských zemí. Soukromě tomu říkám asijská invaze. Je zvláštní být v některých situacích v etnické menšině.
Oněch 45 tisíc studentů je rozloženo do 4 univerzitních kampusů: St. Lucia, Ipswich, Gatton a Herston. Jsou rozmístěny po Brisbane a okolí, nejdál je Gatton, cca 80 km za Brisbane směrem do vnitrozemí.
Jak již zřejmě víte, já studuji v kampusu St. Lucia. Je to obrovský a rozlehlý komplex univerzitních budov, ve kterém je možné zabloudit raz dva. Hlavní je se vždycky dostat na hlavní "nádvoří":
Univerzitě patří víceméně celý poloostrov, kromě rodinných domků vpravo nahoře:
Škola začala tento týden, takže už mi je docela jasné, že to bude náročný semestr - zejména na průběžnou práci a přípravu. Celkem budu muset odevzdat 10 různých esejí, výzkumů nebo projektů, během semestru číst různé články a ve zkouškovém období mě čekají 3 zkoušky. Navíc není na Jů-Kjů (UQ) dovoleno čerpat informace z internetu, to jsou mi věci! Byla jsem ale prozíravá a vybrala si lehčí předměty, proto doufám, že budu mít každý týden čas na koupání :)
A ještě jedna noční fotka univerzity na závěr:
The University of Queensland se ve světových žebříčcích pravidelně umísťuje mezi 1% nejlepších univerzit světa.
Má celkem přes 45 tisíc studentů, z toho více jak 11 tisíc jsou zahraniční studenti. Podle mého skromného odhadu je většina z nich z Číny a dalších asijských zemí. Soukromě tomu říkám asijská invaze. Je zvláštní být v některých situacích v etnické menšině.
Oněch 45 tisíc studentů je rozloženo do 4 univerzitních kampusů: St. Lucia, Ipswich, Gatton a Herston. Jsou rozmístěny po Brisbane a okolí, nejdál je Gatton, cca 80 km za Brisbane směrem do vnitrozemí.
Jak již zřejmě víte, já studuji v kampusu St. Lucia. Je to obrovský a rozlehlý komplex univerzitních budov, ve kterém je možné zabloudit raz dva. Hlavní je se vždycky dostat na hlavní "nádvoří":
Univerzitě patří víceméně celý poloostrov, kromě rodinných domků vpravo nahoře:
Škola začala tento týden, takže už mi je docela jasné, že to bude náročný semestr - zejména na průběžnou práci a přípravu. Celkem budu muset odevzdat 10 různých esejí, výzkumů nebo projektů, během semestru číst různé články a ve zkouškovém období mě čekají 3 zkoušky. Navíc není na Jů-Kjů (UQ) dovoleno čerpat informace z internetu, to jsou mi věci! Byla jsem ale prozíravá a vybrala si lehčí předměty, proto doufám, že budu mít každý týden čas na koupání :)
A ještě jedna noční fotka univerzity na závěr:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)