Co s sebou přináší pobyt v AUS

Vzhledem k tomu, že mám teď dvoutýdenní cestovatelskou přestávku (nabírám síly na nadcházející výlet, který bude stát za to!!), nabízím alespoň několik poznámek a postřehů z života v Austrálii:

- Opravdu tady jezdí vlevo a odmítají pochopit, že to je špatná strana!

No dobře, teď už vážně :)

- Všechno je tady STRAŠNĚ drahé. Stejně jako doma si vedu přehled o mých útratách a ty ukazují, že náklady na živobytí (hlavně jídlo, léky, drogerie...) jsou tady cca 2-3x vyšší než u nás. Jíst v restauracích je nad moje možnosti, hlavní jídlo stojí minimálně kolem 15-20 AUD (300-400 Kč). Nejlevnější jsou tady bagety v Subwayi, jedna poloviční vyjde asi "jenom" na 6-7 AUD (120-140 Kč). No nekup to! Podobně levné je tady ale i sushi, čehož už jsem několikrát s radostí využila. Nájem je samostatnou kapitolou, za týden platím 155 AUD (3000 Kč). Pokud chcete vědět, kolik to je za měsíc, vynásobte si to x 4,5. Já to raději nedělám, nechci riskovat infarkt. Na místní poměry je to ovšem průměr.

- Na přechodu pro chodce není problém čekat na zelenou i 5 minut. Můžete zmáčknout tlačítko pro chodce a odskočit si do sousedního obchodu na nákup.

- Každý autobus má předem určené zastávky, na kterých zastavuje, takže pokud potřebujete chytnout nějaký konkrétní autobus a hloupě jste si předem na internetu nezjistili, z jaké zastávky pojede, musíte obejít všechny zastávky v okolí a hledat. Zábavné je to zejména v centru, kde je těch zastávek několik desítek. Hodně štěstí! Navíc jsou všechny autobusy na znamení, jinak vám nikdo nezastaví. Přibíháte-li k zastávce neschopni k běhu ve sprinterském tempu přidat ještě zuřivé mávání, autobus vůbec nezastaví a vy budete čekat na další v průměru dalších 20 minut. Alespoň jste se proběhli.

- Přes týden tady neexistuje noční městská hromadná doprava, poslední autobusy jedou mezi jedenáctou a půlnocí, poslední trajekt kolem půlnoci a stejně tak vlaky. Potřebujete-li se dostat domů (nebo kamkoliv jinam) mezi půlnocí a šestou ráno, opět, hodně štěstí! Výjimkou je páteční a sobotní noc, kdy můžete využít pár nočních autobusů. Údajně ale většinou nepřijedou (ještě jsem to nezkoušela), takže vás potom čeká cesta domů předraženým taxíkem.

- Všude je strašná spousta asiatů všeho druhu (i když mě stále připadají všichni stejní). Není výjimkou, že jste jako běloch v menšině. Asiati ve většině případů mluví nesrozumitelnou angličtinou, pletou se lidem pod nohy, neustále popotahují a chrchlají. Už vím, proč mě Asie nikdy nelákala.

- Mezi stromy a keři tady mají pavučiny docela dost velcí pavouci. Snažím se je nevidět. Takzvané "selektivní nevnímání". Jinak bych už tady nebyla. Naštěstí (buším na dřevo) se u nás doma žádný podobný ještě neukázal a zatím jsem zabíjela jen sekáče a podobné. Jejich přítomnost se od mého příjezdu citelně snížila, mám dojem, že už jsem vyhubila několik generací. Ať žije univerzální sprej na lezoucí a létající hmyz!

- Bydlím v rodinném domku, tak k nám občas zabloudí malý gekončík (http://cs.wikipedia.org/wiki/Gekon), obvykle maximálně 10cm velký. Zrovna včera tady pobíhal jeden malinký třícentimetrový. Problém je v tom, že děsně rychle běhají a je docela umění je dostat ven, ty chudáčky ztracené.

- Alkohol a cigarety jsou samostatnou kapitolou. Na oboje je vyhlášená prohibice, která si nezadá s tou americkou ze začátku 20. století. Alkohol se smí prodávat jen v autorizovaných specializovaných obchodech, restauracích a hospodách. Nikdy ho nenajdete v supermarketu, ani pivo či víno. Pokud chcete pít alkohol v podniku, který nemá alkoholovou licenci, můžete si přinést vlastní láhve a číšník vám z nich za poplatek bude nalévat. No neberte to! S cigaretami je situace ještě horší, ačkoliv pro mě lepší. Kuřáků je tady opravdu minimum. Cigarety můžete koupit opět jenom v autorizovaných obchodech ale navíc ještě musí být schované a nesmí na ně být žádná upoutávka. Také je PROTIZÁKONNÉ informovat zákazníka o tom, jaké značky cigaret obchod nabízí - zákazník se musí sám zeptat na konkrétní značku. Samozřejmostí je také kontrola věku podle občanky.

- Doklad totožnosti potřebujete také ke vstupu do většiny barů a nočních podniků. Někde stačí česká občanka, jinde vás bez pasu dovnitř nepustí. Pokud by se někomu nechtělo s sebou nosit pas, může si pořídit 18+ průkazku za "pouhých" 26 AUD, to je asi 500 Kč.

- Všude běží klimatizace na plný pecky. Zatím jsem to odnesla "jen" jednou chřipkou a doufám, že už se mi další vyhnou. Místní obyvatelé jsou vůči klimatizaci imunní.

- Móda je tady neznámé slovo. Módní peklo (kdo nezná, může se podívat na modnipeklo.cz) by tady mělo žně. Výjimkou nejsou botasky k letním šatům a sukni či sportovní batoh k elegantnímu oblečení. A navíc to tady nikomu nepřipadá zvláštní, nikdo to neřeší. Možná to tak je lepší, ať si každý nosí, co mu je pohodlné. I na sobě jsem postřehla, že začínám při kombinaci oblečení a doplňků lenivět. Návrat to diktujícího světa módy bude bolestivý :)

- Veliká část Australanů už někdy byla v Praze nebo alespoň ví, kde Praha a Česká republika je. Kupodivu také vědí, že máme elektřinu a mikrovlnné trouby. Otázka tedy zní: Jak je možné, že toho Australané vědí o České republice víc než Francouzi, Španělé a jim podobní? O Američanech pomlčím.

Toť pro tentokrát vše. Jaru zdar!